Ředitel Odboru vnitřní politiky a následně vedoucí Kanceláře prezidenta republiky, nositel Řádu Tomáše Garrigua Masaryka.

Narodil se jako syn legionáře a spisovatele Rudolfa Medka 13. července 1925 v Praze. Mezi jeho rodinou a předky figuruje řada slavných jmen, byl bratrem malíře Mikuláše Medka, vnukem malíře Antonína Slavíčka a synovcem Herberty Masarykové - vnučky prvního československého prezidenta T.G .Masaryka. Studoval skladbu a hudební teorii na konzervatoři, po válce byl hudebním kritikem v denním tisku a spolupracoval s dirigentem Václavem Talichem a Českou filharmonií. V šedesátých letech byl jejím jednatelem a dramaturgem. V 70. letech pak pracoval jako redaktor hudebního vydavatelství Supraphon a podepsal Chartu 77. O místo v Supraphonu po podpisu přišel a střídal různá zaměstnání. "Myl jsem celé dny nádobí v hospodě, a když jsem měl volno, další hodiny jsem trávil u policejního výslechu," vzpomínal. Dělal také saniťáka nebo šatnáře a zvažoval odchod do exilu. Poslední kapkou byla policejní akce, kdy ho vyvezli za Prahu a zbitého a omráčeného pohodili ve škarpě. V srpnu 1978 odešel do Vídně. Tam se angažoval ve prospěch uprchlíků a navázal dlouholetou spolupráci s rozhlasovou stanicí Hlas Ameriky, která vydržela až do začátku svobodných devadesátých let. Tehdy se Ivan Medek vrátil do vlasti, aby nabídl své služby Václavu Havlovi a opět spolupracoval s Českou filharmonií a Hlasem Ameriky. Do zániku federace také vedl radu pro rozhlasové a televizní vysílání. Po zvolení Václava Havla prvním českým prezidentem nastoupil v roce 1993 na Hrad jako ředitel Odboru vnitřní politiky Kanceláře prezidenta republiky. Kancléřem byl tehdy Luboš Dobrovský, kterého od března 1996 do konce roku 1998 vystřídal Ivan Medek v čele úřadu. V dubnu 1999 neúspěšně kandidoval za Čtyřkoalici (KDU-ČSL, Unie svobody, ODA a DEU) v doplňovacích volbách do Senátu v Praze 1. Ivan Medek byl dvakrát ženatý. Z prvního manželství má tři děti.

Ivan Medek zdraví britskou královnu Alžbětu II. v Rudolfově galerii Pražského hradu před státní večeří u příležitosti návštěvy britské panovnice a prince Filipa, vévody z Edinburghu, v České republice, březen 1996.

Ivan Medek byl ztělesněním prvorepublikové noblesy a slušnosti. Choval se jinak, než je v naší zemi obvyklé ve vysokých funkcích. Byl vlídný a spravedlivý k podřízeným, nepodlézal lidem, kteří zastávali vyšší funkce. Pokud to považoval za nutné, neváhal oponovat i prezidentu republiky. To se projevilo v případu vyznamenání pro bývalého vídeňského starostu Helmuta Zilka, kdy pravdu nadřadil loajalitě úředníka. Jeho zásadové postoje mu vynesly jak vysoký respekt u mnoha zaměstnanců Kanceláře prezidenta republiky a Správy Pražského hradu, tak odpor ze strany některých osob z okolí prezidenta Václava Havla. Byl přítelem Olgy Havlové. K prezidentu Havlovi choval až do konce života respekt, i v soukromých hovorech jej vždy tituloval „prezident“ a nestrpěl, když se o něm nemluvilo s úctou. Jako prezidentův kancléř byl diskrétní, veřejně se vyjadřoval pouze zřídka a dbal na tradice spojené s nejvyšší ústavní funkcí v naší zemi.

Nad místem, kde budova Nového paláce Pražského hradu přechází v Jižní čestný výběžek, tradičně vlaje vlajka prezidenta republiky. V době protektorátu zde byla vyvěšována vlajka státního prezidenta Emila Háchy, jehož funkce měla podpořit fikci okupantů o uchování české samosprávy a autonomie. Skutečný stav však prozrazuje druhý stožár blíže Hradčanskému náměstí s dominantní vlajkou říšského protektora. Protektorův úřad sídlil v Černínském paláci, samotnému protektorovi však byla vyhrazena polovina prvního reprezentačního patra Nového paláce Pražského hradu. Druhou část tohoto patra zabrala po okupaci v březnu 1939 německá branná moc, až později bylo uvolněno pro státního prezidenta Háchu. Okupanti dobře vnímali, že Hrad představuje symbol české státnosti. Jeho fyzickým obsazením a volbou vlajek se tuto symboliku snažili programově potlačit.

Okupace

Vlajka státního prezidenta protektorátu Čechy a Morava. Objevuje se na ní znak protektorátu, heslo PRAVDA VÍTĚZÍ zde nenajdeme.

Vlajka říšského protektora, vzor 1944 - 1945. Říšský protektor byl faktickým držitelem moci v okupovaném protektorátu, kde zastupoval Adolfa Hitlera. 
Potvrzoval členy protektorátní vlády, mohl jak vydávat vlastní nařízení, tak vetovat jakýkoli protektorátní zákon, nařízení, správní opatření nebo soudní rozsudek, pokud odporoval německým zájmům. Závěrem protektorátu místo něj vládl tzv. německý státní ministr, jímž byl K. H. Frank.

Archeologický průzkum probíhá na Pražském hradě více než 150 let. V současnosti provádí výzkumy Archeologický ústav Akademie věd ČR, na základě dohody se Správou Pražského hradu.

Pod budovami a nádvořími Pražského hradu je skryto několik tisíc metrů čtverečních archeologických nalezišť ukrývajících fragmenty staveb z období od 9. století až do druhé poloviny století šestnáctého, dnes většinou překryté unikátními železobetonovými konstrukcemi.

Fragmenty budov a terénů mapují složitý stavební vývoj Hradu. K největším a nejznámějším patří prostor pod katedrálou sv. Víta a tzv. Malé a Velké vykopávky na III. nádvoří, které náleží k nejstarším zkoumaným areálům a původně byly určeny pro návštěvníky. Později vznikly prostory vykopávek dalších významných objektů: kaple Panny Marie, baziliky a kláštera sv. Jiří a Starého královského paláce. Vzhledem ke svému křehkému stavu však dnes zůstávají nepřístupné veřejnosti. Unikátní aplikace Vám umožní do těchto míst nahlédnout. Je postavena na 3D skenech současného stavu vykopávek, do kterých jsou vloženy body s podrobnějšími informacemi o viditelných pozůstatcích staveb včetně historie jejich výzkumu. Součástí jsou také trojrozměrné architektonické modely dokumentující reálnou podobu budov a jejich vývoj v průběhu staletí.
https://prazskyhradarcheologicky.cz

Olga Havlová (11. 7. 1933 – 27. 1. 1996) byla první manželkou prezidenta republiky Václava Havla. V roce 1989 vstoupila do povědomí občanů jako výrazná „první dáma“, byť ona sama se tomu označení vyhýbala. Stejně, jako se vyhýbala samoúčelné pozornosti médií. S minimálními nároky na pomoc ze strany hradního aparátu a bez jakýchkoliv finančních požadavků vykonávala všechny protokolární povinnosti spojené s funkcí Václava Havla. Byly jí cizí nákladné kostýmy, róby nebo vizážisté, ale republiku vždy reprezentovala bezchybně. Zároveň se ve spolupráci s Dianou Sternbergovou Phippsovou snažila upravit interiéry Hradu i zámku v Lánech poznamenané zásahy z dob prezidenta Husáka a jeho předchůdců. Společně vybíraly a nakupovaly levné látky, z nichž nechaly vyrábět závěsy a tapety, vyhledávaly a přeskupovaly nábytek nebo umělecká díla. Většina těchto úprav se nedochovala. Například při rekonstrukci interiérů prezidentské rezidence v Královské zahradě v letech 2020 a 2021 Správa Pražského hradu odstranila dochované závěsy, tapety i nábytek. Bohužel, prostory tím přišly o nenásilnou eleganci, která byla pro úpravy z počátku 90. let příznačná. Olga Havlová byla oblíbena i mezi zaměstnanci Pražského hradu, byly jí cizí „panské manýry“, vystupovala civilně a důstojně.

Olga Havlová s následníkem britského trůnu a dnešním králem Karlem III. a českým prezidentem Václavem Havlem.

Jako manželka československého a českého prezidenta se Olga Havlová intenzivně věnovala charitativním aktivitám. V jejím případě to nebyla otázka sebeprezentace, ale hluboký a intenzivní zajem o slabé a postižené spoluobčany. Počátkem roku 1990 založila s přáteli z Charty 77 Výbor dobré vůle, který patřil k prvním projektům tohoto druhu v Československu. V roce 1992 založila Nadaci Olgy Havlové a členové Výboru dobré vůle se stali členy její správní rady. Hlavním cílem Výboru dobré vůle – Nadace Olgy Havlové je pomáhat lidem se zdravotním postižením, lidem opuštěným a diskriminovaným v jejich začlenění do společnosti. V některých zemích Evropy i v zámoří vznikly pobočky k podpoře hlavních cílů nadace. Olga Havlová navštěvovala nově vznikající centra pro děti s kombinovanými vadami a zjišťovala, co by jim mohlo ulehčit život. Často ji se setkávala se seniory a postiženými dětmi. Zajímala ji transformace nemocnic na nestátní neziskové organizace a prosazovala podporu občanských sdružení působících v sociální oblasti. K pátému výročí založení Výboru dobré vůle se Olga Havlová rozhodla, že Výbor dobré vůle – Nadace Olgy Havlové bude každoročně udělovat cenu osobnosti se zdravotním postižením, která se velmi zasloužila o zlepšení podmínek života lidí s podobným hendikepem. Zásluhou Olgy Havlové přestali být zdravotně postižení společensky neviditelní, což bylo příznačné pro období nesvobody před rokem 1989.

Zemřela po vážné nemoci v lednu 1996. Občané měli možnost se s ní rozloučit na Pražském hradě. Organizace piety za Olgu Havlovou však respektovala neokázalost, jakou se vyznačoval celý její život. Rakev byla vystavena v menší prosklené vstupní místnosti Jižního čestného výběžku, kam se vstupuje dveřmi z I. nádvoří. Kdysi to byl jeden ze vstupů do Pražského hradu ze Zámeckých schodů, tzv. “Buben”, a je odtud krásný výhled na Malou Stranu a Petřín. Lidé stáli v zimním počasí dlouhou frontu, aby mohli projevit úctu památce Olgy Havlové, položit k rakvi květiny a podepsat se do kondolenčních archů. Pohřbena je v rodinné hrobce Havlových na pražském Vinohradském hřbitově, vedle svého manžela.

Katafalk s rakví Olgy Havlové v Jižním čestném výběžku Pražského hradu, leden 1996.

Slavnostní stolování na Pražském hradě je otázkou ceremoniálu a mezinárodního protokolu. Reprezentuje nejen prezidentskou funkci, ale celou republiku a její občany. To si dobře uvědomoval již první československý prezident T. G. Masaryk, když nechal do prezidentského příborníku pořídit reprezentativní porcelán zdobený nejprve provizorním znakem s českým lvem a po roce 1920 velkým státním znakem Republiky československé. Za prezidenta Masaryka byly zakoupeny také velké nástolce (ozdoby stolu, samostatné nebo určené pro výzdobu květinami či ovocem) ve francouzské porcelánce v Sèvres. V dalších desítkách let se třikrát obměnil soubor prezidentského porcelánu, další stolní ozdoby měly sestupnou úroveň, až v době prezidenta Husáka degradovaly na všudypřítomné karafiátové kytice. Za mandátů prezidentů V. Klause a M. Zemana byly oblíbené květiny barvené do českých státních barev, většinou vypichované na skrytých umělohmotných táccích. Kancelář prezidenta republiky navrhla pořízení nových křišťálových nástolců u příležitosti 100 let od vzniku republiky. S prezidentovým souhlasem pořídila Správa Pražského hradu v letech 2017 a 2018 reprezentativní soubor u firmy Moser, tradičního dodavatele hradního křišťálu již od dob první republiky. Autorem nástolců je český sklář Lukáš Jabůrek, ve spolupráci s Janem Novákem. Křišťálová díla jsou zdobena státními a národními symboly - oroplastikou s motivem lipových listů a rytinami lipových listů a velkých státních znaků Československé republiky a České republiky (ve formě z prezidentské vlajky, tj. s lipovými listy a heslem PRAVDA VÍTĚZÍ).

Část ze souboru křišťálových nástolců zhotovených u příležitosti 100 let republiky v letech 2017 a 2018.